Princezna Fňukalka

Dnešní článek bude trochu delší, protože od neděle se událo pár věcí (- i když nic převratného ;) -). Tak trochu si troufám říct, že už jsem opravdu velká holka, protože jsem dneska jezdila po Seattlu jako pravej profík. Pokud vynechám fakt, že jsem vždycky jela v blbém směru (- což není moje chyba, jen ta navigace je naprostej krám! -), tak jsem projezdila půlku Seattlu; Alki beach, Costco ve West Seattlu (a to nejbližší okolí), Seattle Down Town a obě dálnice I-90 a 405. Půlku dne jsem strávila v autě, a přísahám, že jsem se snad nikdy necítila tak unavená! Ale byl to Julčin první den ve školce, tak to nějak přežiju. Dokud je šťastná ona, dokážu být i já, a fakt, že jsem si koupila novou mikinu a tričko s tím nemá co dělat! :)

Každopádně, abych se dostala k tomu, proč se dnešní článek jmenuje "Princezna Fňukalka" Vlastně je to docela jednoduché... Když jsme před chvílí večeřeli, všichni jsme seděli kolem stolu na pátiu a holčičky si furt stěžovaly na něco a odmítaly jíst. Jediná Laila, kterou jsem krmila, byla hodná, a tak babička Věra začala povídat pohádku o Princezně Fňukalce; bylo to asi nějak takhle: "A ona si furt na něco stěžovala, jak jí je horko, a jak jí je zima, a jak má hlad, nic neudělala sama. A tak jí její tatínek Král poslal do lesa, kde jí našli loupežníci. Princezna byla zoufalá, všechno musela dělat sama, nikdo kolem ní neskákal, a tak, když se konečně dostala zpátky domů, byl z ní úplně nový člověk." Po téhle vymyšlené pohádce začaly holky vykřikovat: "Já nejsem princezna Fňukalka!" a "A já vůbec nefňukám!" V tu chvíli jsme se je pokoušeli ignorovat a přimět je sníst jejich oběd, když se Margitka zase začala pitvořit a najednou zajela pod stůl. Všichni jsme se hrozně lekli, protože se bouchla do brady a do hlavy, ale když se zvedla a odešla s brekem do domu za mamkou, tak Julča prohlásila něco jako: "A vidíš, že přece si Princezna Fňukalka." ... Já vím, že to není správný, ale v tu chvíli jsem si nemohla pomoct a musela jsem se začít smát. Ta chudinka malá to prohlásila naprosto nevinně v tak nevhodnej, a přesto dokonalej okamžik, že to jinak nešlo - bylo to k nezaplacení! 


Princezny Fňukalky